Příroda je lék, doslova...

Máme tu první krásné jarní počasí. Dny se prodlužují, světlo je jemnější a vzduch má jinou vůni než v zimě. Mnoho z nás v tomto období spontánně cítí potřebu vyjít ven: projít se mezi stromy, posedět na slunci nebo se jen na chvíli zastavit, poslouchat ptáky, čučet na včely a vyhřívat se v prvních paprscích. Často to vnímáme jako příjemnou chvilku nebo jednoduchý způsob odpočinku. Výzkumy posledních desetiletí ale naznačují, že pobyt v přírodě není jen hezké a příjemné zpestření dne, ale může mít měřitelné pozitivní účinky na naše fyzické i psychické zdraví.

Třeba v Japonsku mají něco, čemu říkají "lesní koupel". Nejde o nějakou turistiku nebo něco spojeného se sportem, ale prostě a jednoduše pobyt v přírodě. Vědomé, pomalé trávení času v lese nebo jiném příjemném přírodním prostředí. Jednoduše být přítomen, vnímat okolí všemi smysly a nechat na sebe působit atmosféru místa.

Právě tento jednoduchý princip přitáhl pozornost vědců. Studie sledující fyziologické reakce lidí během pobytu v lese ukazují, že už relativně krátký pobyt v přírodě může ovlivnit některé základní ukazatele stresu v těle. V několika japonských výzkumech se například po procházkách v lese objevilo snížení hladiny stresového hormonu kortizolu, pokles krevního tlaku i srdeční frekvence. Současně se zlepšila rovnováha autonomního nervového systému, tedy systému, který reguluje naše napětí a uvolnění.

Zajímavé jsou také poznatky týkající se imunity. Některé studie také ukazují zvýšenou aktivitu tzv. NK buněk (natural killer buněk) tj. speciálních bílých krvinek, které pomáhají tělu vyhledávat a ničit buňky napadené viry nebo jinak poškozené. Jedním z vysvětlení může být působení látek zvaných fytoncidy, tedy biologicky aktivních sloučenin, které stromy uvolňují do vzduchu jako součást své vlastní obrany. Tyto látky vytvářejí charakteristickou vůni lesa a zdá se, že mohou mít pozitivní vliv i na lidský organismus.

Vedle fyziologických efektů se velmi výrazně ukazují i změny v psychické oblasti. Přehledové studie sledující pobyt v přírodě opakovaně potvrzují pokles úzkosti, zlepšení nálady a celkového pocitu životní spokojenosti. Lidé často popisují, že se jejich mysl během pobytu venku postupně ztišuje, ubývá zahlcujících myšlenek a objevuje se větší pocit přítomnosti.

Jedním z vysvětlení může být tzv. teorie obnovy pozornosti. Moderní prostředí, zejména když jsme obklopení telefony a počítači, hlukem, tlakem na výkon apod. neustále vyžaduje soustředění, rozhodování a rychlé reakce. Naše pozornost je tak permanentně pod velkou zátěží. Přírodní prostředí naopak nabízí podněty, které naši pozornost přitahují jemně a nenáročně, jako třeba šumění listí, pohyb světla mezi větvemi, zvuky ptáků nebo rytmus kroků na lesní cestě. Mozek díky tomu může "přepnout" do regeneračního režimu.

Další vysvětlení nabízí koncept biofilie, což je předpoklad, že lidé mají vrozenou tendenci vyhledávat kontakt s přírodou, protože naše evoluce probíhala právě v takovém prostředí. Zjednodušeně řečeno, náš mozek je na zelené prostředí adaptovaný mnohem lépe než na beton, hluk a obrazovky. Lákají nás hezké výhledy, vodní hladiny, stromy...

Když se v přírodě na chvíli zastavíme, často spontánně zažíváme podobné zkušenosti. Dech se přirozeně prohlubuje (všimněte si, že když jste v přírodě, máte tendenci se zhluboka nadechnout), tempo chůze se zpomaluje a tělo se uvolňuje. Rozhlížíme se kolem, ledasco nás zaujme a zastavíme se nebo jen ulpíme očima. Začneme najednou vnímat drobné detaily jako strukturu kůry stromu, zvuk větru, vůni půdy. A právě tyto drobné smyslové prožitky mají překvapivě silný regulační efekt na naši psychiku.

Právě proto se pobyt v přírodě stále častěji objevuje i jako doplněk terapeutické práce nebo se dokonce terapie přesouvá z terapeutoven do přírody, kde lidé často snáze navazují kontakt se svými pocity a tělem. Příroda může vytvářet pocit bezpečí, uzemnění a prostor pro zpracování emocí.

Důležité je, že pro mnoho z těchto prožitků není nutné dlouhé putování do divočiny. Některé studie ukazují, že už patnáct až třicet minut v přírodním prostředí může mít měřitelný vliv na stres a náladu. Nemusí to být o tom putovat někam daleko, často stačí posedět na zahrádce nebo v parku...

Tyto jarní dny přirozeně vybízí k tomu vyjít ven. Po zimě se tělo i mysl často znovu ladí na rytmus světla, tepla a pohybu. Stačí někdy jen krátká procházka mezi stromy, chvíle na lavičce nebo pomalá cesta domů přes park. Mnoho lidí pak odchází s pocitem, který se těžko popisuje, ale dobře zná: jakési tiché "příjemno", větší lehkost v těle a pocit, že se svět na chvíli zpomalil.

Někdy tedy nejde o nic složitějšího než o připomenutí něčeho velmi přirozeného a to, že jsme součástí přírody a občas se v ní potřebujeme znovu nadechnout.